Agregátní poptávka: Vysvětlení oč se jendá

Agregátní poptávka je ekonomický termín, který se vztahuje k celkové poptávce v ekonomice, tedy k součtu individuálních poptávek.

Agregátní poptávka je podobná HDP, jak bude zřejmé v průběhu článku. Nicméně, první z nich odráží to, co jsou spotřebitelé ochotni koupit, zatímco HDP je to, co skutečně nakoupili.

Z jiného úhlu pohledu je agregátní poptávka způsobem měření HDP z pohledu poptávky (jak název napovídá). Nicméně, HDP lze také vypočítat dalšími dvěma metodologiemi: sčítáním přidané hodnoty při výrobě zboží nebo sčítáním příjmů vlastníků výrobních faktorů.

Komponenty agregátní poptávky

Můžeme identifikovat následující komponenty agregátní poptávky

• Spotřeba (C): Je to poptávka domácností po spotřebním zboží, jako je potraviny, oblečení a doprava.
• Investice (I): Je to výdaj, který firmy vynakládají na kapitálové statky, jako jsou stroje a zařízení. V této části je třeba odečíst odpisy, což je hodnota, kterou aktiva ztrácejí v průběhu času. Musíme si pamatovat, že v účetním období mají všechna aktiva určitou dobu životnosti. Tak se jejich hodnota pravidelně snižuje v účetních knihách. Pokud je životnost 5 let, například, každý rok ztratí aktivum 20 % své hodnoty.
• Veřejné výdaje (G): Jsou to výdaje, které vláda realizuje prostřednictvím provádění veřejného rozpočtu. Tyto výdaje jsou určeny jak na běžné výdaje (mzdy úředníků, důchody atd.), tak na investice (veřejné práce jako silnice).
• Čisté exporty (X-M): Je to rozdíl mezi exporty (prodeje do zahraničí) a importy (nákupy ze zahraničí) země. Je to relevantní, protože pokud jsou importy větší než exporty, znamená to, že existuje výdaj, který je třeba financovat.

Na čem závisí agregátní poptávka?

Agregátní poptávka závisí především na následujících faktorech:

• Očekávání spotřebitelů. Pokud předpokládají, že ekonomika bude pokračovat v růstu, budou ochotni více utrácet, protože se budou cítit jistější ve své ekonomické a pracovní situaci.
• Důvěra podniků. Pokud společnosti očekávají větší ekonomický růst, budou více investovat.
• Daně. Pokud jsou daňové sazby vyšší, snižuje to disponibilní příjem spotřebitelů.
• Náklady na úvěr. Pokud jsou úrokové sazby vyšší, snižuje to možnost domácností zadlužit se a spotřebovávat. Stejně tak čelí podniky vyšším finančním nákladům, pokud chtějí získat půjčku na investice (totéž platí opačně, pokud úrokové sazby klesají).

Jak stimulovat agregátní poptávku?

Pro stimulaci agregátní poptávky mají tvůrci politiky dva nástroje:

• Monetární politika: Může se například snížit referenční úroková sazba. To tlačí dolů mezibankovní úrokovou sazbu (za kterou si banky půjčují mezi sebou) a tím i tržní úrokové sazby. Úvěry se tak stávají levnějšími jak pro osoby, které chtějí spotřebovávat, tak pro podniky, které hledají financování pro svou činnost.
• Fiskální politika: Mohou se snížit daně, aby se zvýšil disponibilní příjem rodin a ty mohly více utrácet. Stejně tak může vláda zvýšit své výdaje, například investováním do infrastruktury.

Každé opatření přijaté k podpoře agregátní poptávky musí analyzovat potenciální růst ekonomiky na základě jejích základů, stejně jako úroveň inflace. Pamatujme, že zvýšení agregátní poptávky vytváří tlak na růst cen (zákon nabídky a poptávky).